Titanik
Titanik
Po moři pluje Titanik. Je bouře veliká.
- Tuto noc přežije jen, kdo včas utíká -
je jedna z myšlenek mladého plavčíka.
- Připijme na loď dnes vlnami zmítanou!
Nebyla žádná dřív s mocnější ochranou!
Tak hudbo, hraj! Chceme být veselí!
Varovný hukot vln, ať jiné osloví.
Tak velká loď může být zmítaná.
Její pevné stěny, jsou naše ochrana…
Ale mladý plavčík se nechá varováním vést.
Slyší ve svém srdci hrůzostrašnou zvěst…
- Ať jiní se smějí! Není hříchem žít. -
On v záchranném člunu chce najít svůj klid.
Je ráno. Po bouři. A plavčík - může žít.
Dnes světem zní hrůzostrašná věta.
Je Bohem připraven zánik lidí
zlého světa.
Však není bez naděje přežít jej ten,
kdo bude na konec pečlivě připraven.
A davy se hlučně smějí.
Ty, hudbo, hraj, chceme být veselí!
Jen blázni uvěří, že od smrti je oddělí,
oznamovaný ráj.
Přesto srdce mnohých,
jako srdce plavčíka dřív,
v záchranném člunu poznání
chce najít svůj klid.
- Jen ať se jiní smějí! Není hříchem žít.
Hříchem je nepoznat a poznání zesměšnit,
když slyšíme bouři a vidíme blesky,
co měli před zánikem být!
A zase přijde ráno po bouři a neskutečný klid.
Co myslíš, stálo za to nechat se zesměšnit,
a dál žít?
Děkuji neznámému tvůrci obrázku. Internet neuvedl jeho jméno.