Víc nemohu ti dát
Víc nemohu ti dát.
Maminečko milá, můj veliký dík,
za to, že jsi žila a mně nechala žít,
že jsi blízko byla, když mi problém vznik,
vždycky ses snažila být můj velký štít.
Za tvou velkou lásku toužím ti děkovat.
Je mi hrozně líto, že víc nemůžu ti dát.
Kéž by si věděla, jak u tebe chci být,
za ruku tě držet, než zdoláš ten štít,
co zdolávají lidé a nelze je vyplatit
vším bohatstvím země,
co jen můžou mít.
Ani velkou láskou – největší na světě -
člověk neoddálí den, chvíli, kdy vezme tě,
největší nepřítel lidského života.
Zbývá jen naděje a moje jistota,
že výkupným vrátí tě zpět do života,
král, co svým životem všechen lid vykoupil.
Aby – kdo ho příjme – zpět na zemi žil.
Bez nemocí, stáří, slzí a trápení,
v království výplatce, co zemi v ráj změní.
Maminečko moje, tam tě chci přivítat,
když už víc na světě nemohu ti dát.
Napsáno v noci ze 3. na 4.9.2008
Náhledy fotografií ze složky Máma