Poklady
25. 1. 2009
Poklady
Maminečko moje, těžké srdce nesu.
Prstýnky mi chybí stříbrných Tvých vlasů.
Také láska Tvoje, s níž jsi objímala
a Tvůj něžný soucit,
s nímž jsi při mně stála.
Ústa smíchu plná náhle oněměla.
Byla plná díků, vždycky připravená
podpořit mě radou, tápání ušetřit.
Vším, co poznala jsi, že stojí za to žít.
A teď jsem tu sama, jako ty jsi byla,
když ústa Tvojí mámy jednou oněměla.
Čas i moje vlasy mi stříbrem proplétal
a král času děti do vínku mi dal.
Je potřeba žít dál. Projít se pamětí,
být vždy připravená, ústa smíchu plná
je podepřít silou těch vzácných, dobrých rad,
co z lásky jen mohou mámy dětem dát.
Písničku z básničky najdete pod stejným názvem na
Náhledy fotografií ze složky Máma
